Obec Číměř leží 10 km jihovýchodně od města Jindřichův Hradec v nadmořské výšce 525 m, při severozápadním břehu Koštěnického potoka, zvaného dříve Hostice či Dračice, v širokém a hlubokém údolí. V současné době má i s dalšími šesti správně přidruženými částmi (Bílou, Dobrou Vodou, Potočnou, Novou Vsí, Sedlem a Lhotou) 710 obyvatel.
Číměř (Schamers) byla založena v polovině 13. stol. německou kolonizací. Jméno vzniklo ze staročeského osobního jména Čámir / Čiemir (kmen je staroslovanské sloveso „čájeti“ = očekávati a „mir“ = mír, ale i svět, přeneseně sláva). Předpokládá se, že onen Čámir / Čiemir byl buď členem vojenské družiny Jindřicha nebo Vítka z Hradce, nebo získaný lokátor, který řídil před rokem 1250 osidlování a žďáření v tomto prostoru a založil obec. Byl asi i jejím prvním rychtářem.
Už podle nejstarších záznamů je Číměř uváděna jako městečko, které mělo právo pořádat trhy, obchodovat se solí a vínem, mělo robotní úlevy a mohlo používat znak. Zažilo toho hodně – husitské tažení kolem r. 1420, vypálení Švédy za třicetileté války, obnovení za Jáchyma Slavaty, s povýšením na město v roce 1674, rozvoj s textilní výrobou v 18. a 19. století, postupný úpadek ve druhé polovině 19. století s vlnou emigrace za prací do zahraničí, nacionalistické soupeření Čechů s Němci od 70. let 19. století, včetně aktivit henleinovců a později přičlenění k Říši po mnichovské dohodě, “divoký odsun” Němců po 2. světové válce, jemuž se, tak jako jinde, nevyhnuly brutální excesy (nepotrestané vraždy…), poválečnou vlnu přistěhovalectví obyvatel odjinud…
Dominantou městečka je věž kostela sv. Jiljí původem ze 13. století, později barokně přestavěném, jenž se farním stal v roce 1857. Na severní stěně kostela byla v roce 1998 připevněna mramorová deska se jmény deseti amerických vojáků, jejichž bombardér zde za druhé světové války svedl souboj s německými letadly.
Na vysokém stejnojmenném skalním bloku (dnešní vrch Kamenec JV od Číměře, 643 m.n.m., s lomem, v němž stále probíhá těžba.) stával dřevěný hrádek Beistein, který sloužil v 15. století jako ochrana zemské stezky vedoucí z Rakouska k Jindřichovu Hradci. Dnes po něm nejsou bohužel žádné pozůstatky.
“Bílá skála”, po které se jmenuje dětský letní tábor sloužící jako centrum závodů, není v bezprostředním okolí tábora ani Číměře, ani v závodním prostoru. Nazývá se tak skalní útvar křemenných žil (proto “bílá”) vystupující na povrch ve svahu až za severním koncem údolí, mezi Kačležským rybníkem a Kunějovem… prostě tady, kdyby se někdo chtěl náhodou podívat…